Léčba kardiovaskulárních, neurodegenerativních a autoimunitních onemocnění, reparace poškozených tkání, protinádorová terapie, zmírnění rizik souvisejících s obezitou včetně rozvoje metabolického syndromu a diabetu druhého typu, ale také i zvýšení sportovní výkonnosti, rychlejší regenerace po náročném tréninku či vyšší výnosy v zemědělství. Všechna tato slova a slovní spojení mají jedno společné pojítko, a to sice molekulární vodík.
Ano, vodík! Nejmenší, nejjednodušší a ve vesmíru nejrozšířenější prvek, o kterém se ve vědecké sféře nejčastěji mluví jako o palivu budoucnosti či v souvislosti s jadernou fúzí. Naopak v biologických a biochemických oblastech mu v minulosti nebyla věnována příliš veliká pozornost a byl považován za inertní látku s minimálními účinky na živé organismy. Zlom nastal v roce 2007, kdy byly u něj objeveny specifické antioxidační účinky u tkáňových linií. Započal intenzivní výzkum i v těchto vědeckých odvětvích a byly publikovány desítky a stovky odborných článků, které molekulárnímu vodíku připisují antioxidační, antiapoptotické a protizánětlivé účinky, čehož lze využít při prevenci a léčbě mnohých onemocnění. Rovněž bylo zjištěno, že má pozitivní vliv na činnost mitochondrií a že může být v buňkách zapojen do řady signalizačních drah. Nicméně doposud nebyl u něj popsán přesný mechanismus účinku a mnoho věcí s ním spojených stále čeká na objevení.
Studium biologických účinků molekulárního vodíku je v naší laboratoři poměrně nové téma, na kterém spolupracujeme s docentem PhDr. Michalem Botkem, Ph.D. z Fakulty tělesné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Zatímco pan doc. Botek podává molekulární vodík v podobě hydrogenované vody přímo sportovcům, u kterých za daných podmínek pozoruje například zvýšení jejich výkonnosti, v naší laboratoři se zaměřujeme na studium vlivu vody obohacené o molekulární vodík na lidské tkáňové kultury, u kterých se snažíme odhalit případné změny v buněčné fyziologii a metabolismu. V současné době se zabýváme zejména vlivem na buněčnou hladinu reaktivních forem kyslíku (ROS), celkovou buněčnou antioxidační kapacitu či expresi transkripčního faktoru Nrf2, který je v buňkách do značné míry zodpovědný za navýšení aktivity jejich antioxidačních mechanismů.